elký Týnec u Olomouce je stará slovanská vesnice založená v místech, kde byla ještě v hlubinách pravěku starší sídliště, jak dokazují sice nečetné, ale naprosto přesvědčivé nálezy prehistorických předmětů...
Velký Týnec u Olomouce je stará slovanská vesnice založená v místech, kde byla ještě v hlubinách pravěku starší sídliště, jak dokazují sice nečetné, ale naprosto přesvědčivé nálezy prehistorických předmětů lidské potřeby (keramiky, nástrojů, kosterních pozůstatků aj.) dokumentující nepřetržitou dobu zdejšího osídleni od mladší doby kamenné po raný středověk. Jsou zde tedy i nezvratné důkazy existence osady v čase keltského osídlení našich zemí, o čemž svědčí i sám název obce povstalý z keltského slova tun, týn (doplněného již slovanskou příponou -ec).
Písemnou formou je Týnec (Tynech) poprvé v dějinách připomenut v latinské listině z roku 1207, kterou český král Přemysl Otakar I. daroval tři popluží v Bukovanech patřící dosud Týnci klášteru augistiniánek u sv. Petra v Olomouci. Tenkrát byl tedy Týnec ještě majetkem zeměpanským (královským) a z moci krále Přemysla Otakara II. byla před rokem 1274 uskutečněna výrazná změna v týneckém obecním zřízení. Králem pověřený zeměpanský úředník Petr, vladař olomouckého hradu zde zavedl tzv. právo německé, jímž byla odstraněna dosavadní nerovnost statků, k jednotlivým usedlostem znovu přidělena půda do dědičného nájmu, stanoveny přesné dávky z gruntů a do čela obce postaven rychtář jako zástupce vrchnosti. Jeho přičiněním byli pak získáni noví hospodáři z nedalekého okolí, čímž se dosavadní slovanská okrouhlice o 15 chalupách rozšířila až na 77 stavení seřazených nyní do osady ulicového typu, jakou v podstatě zůstala do dnešních dnů.