Idea Sluňákova a jeho činnosti souvisí se snahou o prohlubování úzkého sepětí lidí s přírodou a s krajinou, kterou obývají. Smysl tohoto počínání vidím v tom, že lidé jsou přírodní bytosti, které jsou přirozeně vrostlé do živého světa a srostlé křehkým předivem vztahů se vším, co jej utváří.
Stručně řečeno: Příroda si bez člověka vystačí. Jen o máločem v našem životě lze něco takového vyslovit. Právě v tom spatřuji smysl našeho sluňákovského usilování. O smyslu však raději mlčet.
Co je Sluňákov? Snadnější je říct, čím není. Není zelený, protože příroda je barevná. Není politickou stranou, protože straní všem, co obývají přírodu s vědomím její ustavující životadárné role. Není ani hnutím, protože nechce ničím za každou cenu hýbat, nechce přesvědčovat, raději chce křehce vnímat a opatrně nabízet. Nabízet pojetí přírody jako celku, který všechny tvory obdarovává svou existencí utkanou spletitými a proměnlivými vztahy. Právě v tomto smyslu příroda nakonec poskytuje všem lidem opravdu vše, co si z ní mohou vzít.
Sluňákov chce živě trvat. Proč? Aby byl obecně prospěšnou společností. To znamená tedy doslovně: být proto, aby byl své obci prospěšný. Prospěšný upozorňováním na to, že všechna naše síla i slabost, radost a stesk, všechny naše stavby, vynálezy a činnosti vycházejí z možností, které nám poskytuje příroda.
Jsem velice rád, že chodím do práce, kde nepočítám čas do konce pracovní doby, která má pro mě smysl a kde jsem obklopený bezvadnými lidmi. Díky jim všem.
Zveme Vás k nám, k společným setkáním, poradě o našem společném světě, k radostnému pobytu v přírodě a s přírodou.
Michal Bartoš, ředitel